Jmenuji se Jani Špačková a jsem rodilá brňačka. 

Malovala jsem ráda už v dětství, nejraději princezny, víly a hrady. V patnácti jsem ale začala chodit s maminkou na kurzy kreslení, kde nás vedla akademická malířka paní H. Heindlová. To bylo ještě za socialismu v roce 1986. 

Díky paní profesorce jsem získala dobrou malířskou průpravu a malování mě chytlo. Jezdili jsme s ní i do plenéru a malovali v přírodě nebo třeba v Mikulově. Od té doby jsme začala opravdu malovat, avšak jen jako koníček.

Vyučila jsem se totiž pánskou krejčovou.  Práce rukama mě docela bavila, ale jako pečlivka jsem si málo vydělala. Tak jsem si při práci dodělala Ekonomickou školu s maturitou a přesunula se do administrativy. 

Jenže pro moji kreativní duši to bylo peklo. Sedět osm hodin v kanceláři a papírovat bylo děsné. Po pár letech se podnik, kde jsem dělala zavíral a já byla bez práce. Tak jsem si řekla, že to zkusím s malováním. 

Pak jsem na Masarykové universitě vystudovala  Pedagoga volného času a začala jsem dělat v centru volného času, kde jsem měla výukové programy a kroužky keramiky a kreslení. Které vedu do teď. 

I ve svém ateliéru vedu kurzy kresby a malby.

Duchovno a ezoterika

Začalo to setkáním s reiki. To změnilo můj život. Duchovní nauky mě vždy zajímaly. Pravidelně jsem se setkávala se stejně naladěnými ženami. Jezdily jsme na úžasné několikadenní semináře, kde se meditovalo, tančilo a tvořilo. To mi moc pomáhalo v mém rozvoji i v mém malování. 

Mám radost, když moje obrazy vyzařují především to dobré, radost, něhu, klid, pohodu. A možná jako bonus i hlubší duchovní přesah.

Chci aby moje obrazy okouzlovaly, aby se u nich člověk zastavil a vtáhl do sebe jejich energii, která mu pomůže v každodenním životě, trochu se uvolnit a nabrat sílu a radost.